Je mi 41 let a cítím se fyzicky i psychicky mnohem lépe než ve dvaceti. Už spoustu let se nestydím za své tělo, potažmo tak trochu za sebe celkově. Mám štíhlou, pevnou postavu a ve svém těle se cítím dobře. Vnímám pružnost a sílu, kterou v sobě mám a beru to jako standardní stav. Teprve až se čtyřicítkou začal můj muž obdivovat mou postavu, protože si všiml, že v našem věku, už to nebývá samozřejmost. Některé ženy kolem nás s věkem nebo po dětech ztloustly. A mě je dobře, i tak vypadám. Nic mě nebolí a držím se svými dětmi krok.

V létě mohu nosit sukně a tílka a co víc, už nezatahuji podvědomě ani permanentně břicho jako dřív. Dokonce jsem se naučila dobře plavat, protože už nemám problém vzít si na sebe plavky. A když přijde náročné období, nemoc, starosti, stres, vnímám se a vím jak si pomoci. Silné fyzické tělo pomáhá mojí hlavě. Fyzická kondice mě psychicky podrží.

Vždycky jsem se tak ale necítila. Celé náctileté období jsem byla zamindrákovaná, cítila jsem se tlustá a ošklivá. Když mi bylo asi třináct let, vymyslela jsem si s kamarádkou sestavu 7 cviků na celé tělo. Všimla jsem si, že když pravidelně cvičím, mám v těle víc pohody a síly. Často jsem cvičila až potmě večer, když ostatní sourozenci usnuli. Pamatuji si jak na zemi mezi gaučem a nábytkem dělám dřepy, kliky, nůžky,… To že jsem je neprováděla správně, ani že to pro mě nebyly třeba ideální cviky, jsem zjistila později.

Pak jsem se začala věnovat kalanetice podle Callan Pinckneyové. Prostudovala jsem si celý první díl. Uměla jsem slovo od slova jak se má cvik provádět. Na zemi u psacího stolu, mezi všemi hračkami mladších bratrů a sester, uprostřed provozního ruchu velké rodiny, jsem hodinu cvičila. Výsledky přišly, ale byly těžce vydřené. Doma mě nikdo nechápal, ale naštěstí ani zásadně nezrazoval.

Zkrátka k pohybu jsem měla blízko, jen jsem musela najít svou cestu. Chci říct, že jsem nikdy nebyla vyloženě tlustá (měřím metr šedesát a vážila jsem 60 kilo), ale spíše oplácaná a tlustá jsem se hlavně cítila. Při mé výšce je každé kilo navíc znát. Sestra mě nazývala „kejtovkou“ a máma tvrdila, že jsem „akorát“ anebo hůř, „holka krev a mlíko“. Ono upřímně při stravě chudé rodiny, kdy jsme vyrostli na chlebu se sádlem a bramborách a mým koníčkem bylo hlavně čtení, se ani nebylo čemu divit. Měla jsem deprese, že se nikomu nemůžu líbit, vzít si něco hezkého na sebe, a že zůstanu sama.

Dodnes si pamatuji, jak jsem byla překvapená, když jsem začala chodit se svým prvním klukem, přestože jsem měla pocit, že mám své nejtlustší období. Záviděla jsem hubeným holkám, že si mohou vzít na sebe klidně pytel od brambor a bude jim to slušet. Já jsem se v létě pařila v dlouhých kalhotách, abych nemusela ukázat své nohy alias sloní sloupy a nesnášela koupání, protože být před všemi v plavkách, pro mě znamenalo velké utrpení.

Největší zlom nastal během vysoké školy, kdy jsem zatoužila po horském kole. Můj přítel mi koupil z druhé ruky kolo a já se zamilovala. Žlutočerné kolo s loukotěmi místo drátů byla moje Vosička, která se pro mě stala symbolem svobody. Díky své zlepšující se kondici jsem poznala radost ze své vlastní síly a objevila pocit, že si mohu dojet, kam chci.

O víkendu jsem měla čas nejen na učení se do školy, ale i na své zájmy. Díky kolu jsem poznala, že když člověk jezdí pravidelně, pocítí to. A že je rozdíl, jestli jede jednou za týden nebo za dva. Kochala jsem se krajinou na jižním Plzeňsku a bylo mi krásně. Objevila jsem sport. Mé cesty se prodlužovaly, moje vůle mě hnala dál. Pak mi Vosičku jednoho dne ukradli, ale já už byla na cestě k sobě samé.

Na kole jsem jezdila do práce, na kroužky, na výlety. A nakonec i na jeden z mých nových zájmů… v roce 2008 na PILATES. Váhala jsem tehdy, co se budu učit, zda step nebo Pilates. Můj tehdejší přítel měl ale jasno hned. „Tady píší, že ti to vysoustruží tělo“, a tak jsem začala cvičit Pilates neboli „soustruh“. Když jsem se z lekce Pilates vracívala na kole domů, cítila jsem se jinak. Lépe se mi šlapalo. Nikde mě nic netáhlo, cítila jsem se rozhýbaná ve všech směrech, lépe se mi dýchalo a cítila jsem v sobě sílu.

Přestože styl Pilates, který jsem tehdy navštěvovala, je pro mě z dnešního pohledu nedostatečný, s mým mladým tělem už tohle udělalo velký posun. Z nadšené klientky jsem se stala pilnou studentkou a ze studentky instruktorkou. Zeštíhlela jsem a zpevnila se. Moje proměna byla během několika měsíců obrovská.

V roce 2009 jsem byla nucena odejít ze své stávající práce a to byl impuls k další změně. Po jednom z prvních víkendů na Pilates Akademii jsem totiž pochopila, že je to to, co chci v životě dělat. Prostě jsem najednou věděla, že to není jen záliba, ale že se tomu chci věnovat naplno, že je to to, co chci lidem ve svém životě předávat. Bylo to silné vnitřní přesvědčení, které nezlomili ani racionální lidi kolem mě a můj zdravý rozum.

Mnoho mých klientů jde se mnou po té cestě od začátku, zažili se mnou všechny mé proměny a přístupy, které jsem si potřebovala vyzkoušet, abych pochopila principy pohybu, fungování lidského těla a zejména svůj vlastní přístup k lidem a jak je navádět do cviku. Zůstávají se mnou, protože jim vyhovuje můj jednoduchý, ale precizní způsob cvičení. Pokračují se mnou protože Pilates je pro ně cesta, jak si v dnešním pohodlném světě aspoň jednou za týden srovnat a vyladit své tělo, aby se nám v něm dobře „jelo“ dál.

Covid ukázal, že cvičení vedené přes obrazovku, může být přínosnější víc, než jsme si mysleli. Klienti sami mě přesvědčili, že to má smysl. Podle našich společných lekcí na zoomu si zacvičí i dnes, když nemohou přijít na živou lekci nebo chtějí cvičit víckrát za týden. Moc mě to těší a vážím si toho. V té době bylo mé technické vybavení a zázemí skromné a vyvažovalo ho jen naše společné nadšení a vůle pokračovat ve cvičení navzdory době.

Nyní vytvářím ebooky o správném držení těla a cvicích, jak předcházet různým bolestem, online kurzy a videa pro různé potřeby lidí a pokročilosti v nyní už dobré kvalitě a světe div se, ta práce mě baví, i když to není živý kontakt s člověkem. Protože je to prostě pořád moje milované Pilates jen v jiné podobě.

Myslím si, že kombinace živé lekce, kde dostanete konkrétní korekce pro vás a pravidelného vedeného cvičení doma, je ideální způsob, jak si udržet zdravé a funkční tělo bez bolesti a jak výrazně zvednout kvalitu v mnoha oblastech svého života, tak jako se to stalo mě a mým lidem.