Příběh těla 1 – (nejen) vánoční lenošení

Vánoční prázdniny byly dlouhé. 🎄

Snědla jsem několik řízků, kapřích, vepřových, kuřecích. Dost bramborového salátu. Ráno jsem místo cvičení SPALA a večer místo přerušovaného půstu VEČEŘELA.

Taky jsem byla každý den na několikakilometrového procházce, hrála jsem Karak II a četla dětem knížky.

Dnes začala zpátky rutina 💪. Díky bohu za ní! Nedávno mi přítel řekl: “ZACHOVEJ ŘÁD A ŘÁD ZACHOVÁ TEBE!” Svatá pravda. U mě to tak o svátcích nebylo. Během uplynulých dvou týdnů jsem cvičila 3x. Slovy TŘIKRÁT! Takže ne čtyřikrát týdně jako obvykle. Ale jednou a pak dvakrát za týden. Své přibližně 30 minutové Pilates.

VÝSLEDEK MÉHO “LENOŠENÍ”? 📝

Ztuhlá záda, zejména bedra. Pocit kulatých ramen (zejména po práci na počítači), napjatá šíje a krk, něco mi roste na břiše (špeky 😮?!), necítím sílu v nohách jako obvykle, NECÍTÍM ZADEK! Vůbec nevím že ho mám, jen když se bojím, že neobleču vyprané džíny. Zadek odchází hrozně brzo, to už znám. Citlivost a vnímavost ve svalech je přebita hmotou, SÁDLO NEMÁ CIT!

A přestože váha ukazuje jen o půl kila víc, moje zrcadlo vypráví úplně jiný příběh. To už známe – tuk zabírá víc místa než stejná váha svalů!

Možná to na mě na první pohled není vidět, ale MŮJ POCIT V TĚLE JE DIAMETRÁLNĚ JINÝ než jsem zvyklá. 🔍

Přemýšlela jsem proč vlastně cvičím. když pominu všechny ty důvody, které si umíte představit a svoje vlastní krásná slova o dobrém pocitu v těle a loupu slupky cibule dál, dojdu k tomu. STRACH! 😱

To je panečku motivátor! Strach, že budu “TLUSTÁ” jako dřív. Už dlouho jsem pevná a štíhlá, ale moje nesebevědomá Lenka z puberty je ve mě pořád zašitá. A moje ego nepřipustí, že bych měla ještě někdy vypadat jinak než teď. Taky jsem závislá na tom čemu se říká SVALOVÝ TONUS a na tom, že tělo, které je fit, pomáhá hlavě.

Bojíte se, že se nebudete líbit partnerovi nebo, že vás sousedka pomluví? Nebo se bojíte, že vás budou bolet záda?

A Z ČEHO MÁTE STRACH VY? PROČ DOOPRAVDY CVIČÍTE NEBO NECVIČÍTE? 😉

Cvičení není samospásný prostředek ke zdravému tělu, ale vede k dalším věcem. Včera jsem se rozhodla, že vyzkouším glukometr, abych rozpoznala co mému tělu dělá dobře a co ne. Inspiroval mě k tomu můj klient (díky Michale) a můj muž, který už v tom jede. A že kromě destidenní očisty (půstu), letos vyzkouším, jak funguje tělo také při ketóze. 🧪

Tak tohle je můj PŘÍBĚH TĚLA ČÍSLO 1. ✨ Už pár let si nedávám svá kdysi oblíbená předsevzetí (typicky příliš velké, mlhavé cíle z pozice nadšení bez konkrétního plánu). Vyměnila jsem je za ZÁMĚRY, kterých se snažím držet během roku. Záměr propojuji s mými hodnotami a skutečnými motivacemi a vede mě k tomu, že CHCI věci dělat, protože rezonují s tím, kdo jsem.

Jestli mi můj záměr vydrží, budu psát dál. Jestli máte ztuhlé tělo, podívejte se na mé UDRŽOVACÍ MINIMUM, které najdete na: https://lenkabouskova.cz/cviky-pro-kazdy-den-aneb-udrzba-nutna/

A protože úspěšná změna vyžaduje malé, konzistentní kroky místo velkých skoků (pár minut cvičení vícekrát týdně místo jedné hodiny jednou týdně), rozhodla jsem se psát tyto drobné články bez ambice napsat sofistikovaný hodnotný článěk, na který si nikdy neudělám čas. ✍️