Prohni se co nejvíc můžeš! Není záklon jako záklon

Přicházejí ke mě lidé, kteří cvičí jógu a stěžují si, že přes pravidelné cvičení je stále bolívají záda. Především bedra, a že chtějí tedy zkusit něco jiného…

Víte k čemu vlastně slouží jógové ásány?

Jóga měla kdysi v historii jen pár cvičebních pozic, které označujeme jako ásány. Byly to prostředky k tomu, dát si tělo do takového fyzického stavu, abychom mohli usednout do meditace k mentální práci na sobě a tělo nás nerušilo.

Vydržte sedět bez opory se vzpřímenými zády pár minut, hodinu, pár hodin,… nedáte to, že jo.

A proto je třeba začít od hmoty, kterou musíme vytrénovat k tomu, aby nás co nejméně obtěžovala (nebolela, netáhla), a my se tak mohli soustředit na myšlenky, na stav mysli bez nich, zkrátka na jiný stav vědomí.

Chci tím zdůraznit, to, co třeba běžní návštěvníci jógových lekcí neví, zejména jde-li o lekce powerjógy a jiných silových variant. Že fyzické cvičení je prostředkem k meditaci. Že fyzické cvičení není cílem nýbrž cestou.

Proto by nám jóga měla pomáhat udržovat tělo zdravé a fit a ne ho huntovat, protože „já tu pozici (vránu, štíra, kolo, dosaďte si svou vysněnou polohu, kterou ještě neumíte) prostě dám!“

No a když začnou u mě cvičit, pozoruji je, jak se svým tělem pracují, jak u toho dýchají, jak se vnímají anebo nevnímají. Jak naslouchají mně, co po nich chci. Často pak vidím snahu o extrém, velkou snahu vyhovět pokynům.

Vleže na břiše v pozici jogínské kobry (J. H. Pilates nazýval pozici plného záklonu nebo-li kobry labutí. V Evropě kobry totiž nežijí.) pak často objevíme bolest beder největší. Neznají pojem stabilizujte pánev co nejblíž neutrálu tak jak to v pozici jde. Aktivujte břicho (přitáhněte pánevní trny ke spodním žebrům) a zakloňte páteř tahem hrudníku dopředu a nahoru, tak daleko, kde máte nad pozicí kontrolu a cítíte svalovou práci.

Žádné vyvěšení se v extrémní pozici nedělá tělu dobře.

Znají jen svou představu kobry: zaklonit se tak, jak nejvíc dokážu a bude to ono, protože to bude „dobře“ vypadat.

Máte-li svá záda rádi, prosím nedělejte to. Záklon páteře jako takový je naprosto v pořádku. V pořádku ale není něco nebo někoho napodobovat a dělat něco a vlastně nevědět jak. Bez důkladnější znalosti anatomie snadno něktěří instruktoři jógy svým svěřencům řeknou, prohni se (tedy zakloň se) a uvolni u toho zadek.

Pokud se má totiž zaklonit celá páteř (a ne jen její část, hrudní záklon je samozřejmě také možný), není možné z práce vynechat celá zadní svalový řetězec těla, tj. nohy, zadek a záda za plné podpory a protažení spodní částí těla (nohy a břicho).

S povoleným břichem a hýžděmi pak v kobře bolí záda, bederní zejména a za krkem pokud to člověk ještě přežene i nahoře a hlavu zalomí víc než je jeho krční páteři z běžného života přetížené, milé a milou kobru opakuje při každé své jógové lekci doufaje, že mu pozice prospívá.

Problém není v této ásáně, věřte, že i kobra se dá zacvičit správně :-). Problém vidím v pokynech, které vás do nevhodné polohy dovedou.

Na Pilates cvičíme hrudní nebo plné záklony také na každé lekci. Říkat tomu můžeme třeba labuť, nebo Swan nebo prostě hrudní nebo plná extenze páteře. Ale pracujeme tak, aby bylo tělo zapojené správně s využitím středu těla a rozsah pohybu se řídí každým z nás v tu chvíli.

Ve videu cvičím plný záklon páteře na Stability chair. Pedál je chycený pružinami vzadu uvnitř židle. Mám naloženo tak akorát, abych se musela snažit zvednout se zádovými svaly za podpory břicha a hýždí (nevynese mě to samo) a zároveň se musím vrátit do původní neutrální pozice páteře levitujíc pedálem nad zemí. Náročná ale krásná pozice.

Na pokyn „a teď levitujte těsně nad zemí“, mi občas někdo odpoví, že levitovat neumí :-). Pak pochopí, nadlehčí pedál a už se vznáší. Židle nebo-li Stability Chair nám umožňuje nevšední zážitky uprostřed všedního dne :-).

Jsem pyšná na vás, na své klienty, kteří pracujete se svým tělem šetrně a uvědomněle. Možná se mnou budete souhlasit, že nejlépe stejně vypadá, když člověk ví co dělá, než když se jenom snaží, aby něco nějak vypadalo.

Jógu mám ráda. Na kurzu pro instruktory, který jsem kdysi absolvovala, mě nejvíc bavila jógová filozofie a dodneška z ní čerpám. Když jsem někde v přírodě a mám u sebe jen podložku anebo ani to ne, kombinuji své cviky s ásánami a je mi jedno jestli se to nazývá jóga nebo Pilates.

Prostě následuji, vnímám a respektuji své tělo v prostoru a je mi krásně. Nakonec usednu s příjemnými pocity do zkříženého sedu, dýchám a jsem. Možná i v meditaci…