Ukaž mi svou nohu a já ti řeknu, kdo jsi

Moje práce instruktorky Pilates je poměrně kontaktní. Klientů se při vedení lekcí dotýkám, protože součástí korekcí, jsou kromě slovních a očních návodů i dotekové. Obvykle je to velmi účinná cesta jak klienta navést do požadované pozice či ji vylepšit. Jako masérce mi to nečiní problém. Naopak mám lidi ráda, a proto mi samozřejmě nevadí se jich dotýkat ku prospěchu věci.

Občas má někdo starost, že mu smrdí nohy, že nemá čisté ponožky, že… Zkrátka nohy jsou svým způsobem intimní část těla a jako k takovým se k nim snažím chovat. A také vysvětluji lidem, že mi opravdu nevadí se jich dotýkat, a že je normální se třeba při cvičení i potit ;-).

Kolik jsem viděla na lekcích lidí, tolik jsem viděla nohou. Je pravda, že noha v ponožce toho tolik neprozradí jako ta bosá. Bosky se stejně cvičí nejlépe. Během zimních měsíců cvičím v prstových ponožkách.

Většina lidí nemá nohy v bohužel úplně zdravém stavu. Nohou rozumějte část dolní končetiny od kotníku dolů, tak jak rozděluje lidské tělo klasická anatomie. A co že mají lidé za problémy?

Nejčastěji mívají křeče do chodidel, vbočené palce, ploché nohy, spadlé či zborcené příčné klenby, ostruhy. Taková noha pak neumožňuje dobrý nášlap chodidla, správnou funkci při chůzi a promítá se do nerovnováhy celého našeho těla. Nohy mě vždycky bavily. Přijdou mi zajímavé, leccos se z nich dá přečíst o svém majiteli.

Ráda bych vám v tomto článku dala pár jednoduchých ale praktických cviků ke zlepšení stavu svých nohou.

Máte křeče do nohou když cvičíte? A to i když dostatečně pijete, případně berete hořčík na křeče nebo jiným způsobem problém řešíte? Nebo si třeba nemůžete si kleknout na paty? Rozhodně problém řešte. Rozvírejte prsty u nohou do vějíře, široce od malíku k palci. Zatínejte je na střídačku do pěsti. A několikrát opakujte.

Ve stoji udržte celé chodidlo na zemi a současně zvedejte všechny prsty u nohou nahoru a od malíku k palci je pokládejte zpět na zem. Pokládejte je pak i od palce k malíku. Hrajte si s nimi.

Ve stoji odviňte své chodidlo na pološpičku a pak přejdět přes nárt do pěsti a pomačkejte si složené prsty. Zkuste protáhnout dopředu palec, pak ostatní prsty. Tak jak ukazuji na tomto videu.

Sedněte si každý den na chvilku na paty, uvidíte že za nějaký čas si nožky zvyknou a vy se v pozici budete cítit lépe a lépe. Je třeba udržovat si flexibilní kotníky. Vnímejte své pocity, pokud to bolí moc, odlehčete si. Zkuste pobýt chvilku na ohnutých prstech, přidávajte si postupně. Vnímejte co je to za bolest, jestli je k vydržení, jestli je ulevující nebo nesnesitelná, reagujte na své pocity. Ale zkoušejte to.

Při dávání pokynů k práci s nohou mi klienti často řeknou: „ale to já neudělám, mám ploché nohy odmalička“.

Ano, chápu. Já taky :-).

Ale to není důvod nebo výmluva k tomu s nohou nic nedělat, naopak. Dobře kompenzovaná plochá noha vám nebude dělat problémy. Takže se postavte a vnímejte kontakt chodidla se zemí na čtyřech místech. Mějte kontakt se zemí v místě pod palce, pod malíkem, pod vnitřní částí paty, pod vnější částí paty. Dříve se učila tříbodová opora. Třetím bodem kromě prstů byl střed paty. Zkuste si ale navnímat střed paty anebo její vnější části. Tipuji, že vám půjde lépe to druhé. Lépe tím vystředíte chodidlo a rozložíte váhu, tak jak popisuji ve svém eBooku v kapitole Jak správně stát.

Co bohužel velmi často vídám jsou vbočené palce.

Opět získám odpověď, že to mají geneticky a je hotovo. Nesouhlasím. Pokud vím, že mám k něčemu sklony, o to víc se na to zaměřím a něco s tím dělám dřív než nebo když problém nastane. Sama mám po rodičích sklony k tomuto problému. Pravidelným cvičením jsem problém nenechala rozjet když mě na to kolegyně upozornila a dnes mám nohy v pořádku. Stačí do svého cvičení zařadit pár cviků i na nohy. Nosit vhodné boty. Někdy stačí málo.

Boty… v posledních letech máme štěstí, my a naše nohy, že se staly velmi moderní obuví tzv. bosé boty nebo-li barefoty. I já jsem propadla jejich stylu už před lety. Tyhle boty byly tehdy docela drahé, takže jsem si všechny boty vyměnila postupně v průběhu let. A roky mi také všechny vydržely. Dnes mám pocit, že jsou už cenově srovnatelné s klasickou obuví, a že aspoň (některé) už tak dlouho nevydrží. Přesto je to cesta ke zdravějším nohám, kterou doporučuji. Jen je třeba si zvykat na novou botu postupně.

Neuběhnout v ní hned například 16 kilometrů v rámci přípravy na půlmaraton jako kdysi já a druhý den chodit jako tučňák. Protože lýtka pracovala mnohem intenzivněji. Stačí centimetrový podpatek v klasické běžecké botě, a noha funguje docela jinak.

Upřímně nejraději mám bosou chůzi. V práci jsou mou „obuví“ prstové protiskluzové ponožky. Dříve byly drahé, jen značkové. Dnes jsou v dostání ve sportovních potřebách za pár korun. Považuji to za velkou výhodu. V podpatcích, v rámci nějakého dress kódu, bych opravdu fungovat nechtěla. Doba je ale už mnohem tolerantnější než dřív. Využijme toho a hledejme pro sebe ty nejlepší možné způsoby. Moji klienti mají rádi prstové ponožky nejen na cvičení, ale někteří je nosí i doma :-).

Bosá chůze je ale opravdu nejlepší naboso :-). Byly doby, kdy jsem kromě přírody chodila bosky i po městě. Udělala jsem zkušenost s rozpáleným asfaltem, chladivou jemnou trávou, různými povrchy v přírodě i ve městě. Jednou jsem šla i po Národní třídě a Karlově mostě.

Došla jsem k názoru, že kdyby všichni chodili bosí, byli by k sobě mnohem ohleduplnější, protože by zkrátka nechtěli, aby je někdo šlápnul nebo, aby někoho šlápli sami. Možná by se chovali i lépe ke svému okolí a na chodnících by neleželi skleněné střepy z rozbitých lahví. Po tom všem ti naši pejskové ve městě musí chodit, nám to v botách nepřijde.

Špína z nohou, které chodily po městě a špína z procházky v přírodě, byla zcela odlišná. Ta druhá byla příjemná, maximálně smůla, hlína, taková ta čistá špína :-). Navíc nejbližší potok vám je hned vyčistil.

Už nejsem tak svobodomyslná, zůstalo mi už jen to příležitostné chození naboso v přírodě. Na horách se neudržím a vlezu aspoň do jednoho potoka. Že to dělám nohám dobře, asi tušíte. Ten ledový pocit je pak následován příjemnou úlevou. Doporučuji!

Péče o nohy není náročná, občas pemza, občas krém. Vždyť je to tak příjemné, sobě, partnerovi, nebo dětem pomazat a pomačkat nožičky. Pedikérka mi říká, že když si budu pravidelně mazat nohy a občas použiji pemzu, nebudu k ní muset vůbec chodit. Přesto si péči dvakrát za rok dopřeji, mám to moc ráda.

Ještě jeden jednoduchý tip pro vás mám. Znáte adjustační ponožky? Ponožky, které si oblečete když víte, že budete chvíli sedět nebo ležet. Doporučuji si spojit s nějakou činností či nečinností :-), abyste nezapomněli. Nosívám je při uspávání dětí a při čtení pohádky na dobrou noc.

Ponožkami jsem obdarovala celou rodinu. Dokonce i své rodiče, kteří je (snad) také nosí. Každopádně je to to nejmenší, co můžete pro své nohy udělat. Nenahradí to cvičení, to určitě ne, ale jako součást péče o nohy, to určitě můžete brát :-). Uleví nohám při únavě a jsou částečnou prevencí i lehkým řešením výše uvedených problémů. Dělají i dětské velikosti.

Tak asi tohle považuji za minimum péče o své nohy. Vyberte si něco co vás oslovilo a zkuste to zařadit. Uvidíte, že za rok to budete doporučovat i vy někomu dalšímu. Ať je stav nohou v naší společnosti lepší i díky vám, doba nám v tom přeje :-)!